Český trh se spotřebitelskými úvěry je velmi rozmanitý a vedle tradičních bankovních půjček na statisícové částky s dobou splatnosti v řádu let zde existuje velmi specifický segment takzvaných mikropůjček. Často se označují také jako „půjčky do výplaty“, bleskové půjčky nebo finské půjčky. Jedná se zpravidla o nebankovní úvěry na nízké částky, pohybující se od pár stovek korun do zhruba 15 nebo 20 tisíc korun, se splatností v řádu dnů nebo několika málo týdnů. Když se však běžný spotřebitel podívá na povinně uváděné parametry takové půjčky, nezřídka se zděsí. Zkratka RPSN u nich totiž běžně nabývá hodnot v tisících, někdy i desetitisících procent. Co to přesně znamená a je taková půjčka vůbec legální?
Co je to vlastně RPSN a k čemu slouží
Pro pochopení celé situace je nejprve nutné si vysvětlit, co znamená samotná zkratka RPSN. Jde o Roční procentní sazbu nákladů, což je zjednodušeně řečeno ukazatel, který spotřebiteli umožňuje objektivně porovnat výhodnost či nevýhodnost jednotlivých úvěrových nabídek na trhu. Zatímco úroková sazba udává pouze cenu za vypůjčení samotných peněz, do RPSN jsou zahrnuty i veškeré další náklady spojené s úvěrem.
Mezi tyto náklady patří například jednorázové poplatky za schválení a vyřízení žádosti o půjčku, poplatky za vedení úvěrového účtu, pojištění schopnosti splácet (pokud je jeho uzavření pro získání půjčky povinné) a další administrativní náklady. Podle Zákona o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) musí každý poskytovatel úvěru, ať už jde o tradiční banku nebo nebankovní společnost regulovanou Českou národní bankou (ČNB), tento údaj klientovi sdělit ještě před samotným podpisem smlouvy.
Zákon o spotřebitelském úvěru a regulace ČNB
Česká legislativa v posledních letech prošla výraznými změnami s cílem maximálně ochránit spotřebitele. Každý subjekt, který chce v České republice legálně poskytovat mikropůjčky, musí získat poměrně náročnou licenci od ČNB pro činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon stanovuje přísná pravidla pro prověřování úvěruschopnosti (bonity) klientů. Poskytovatelé musí zjišťovat, zda klient bude reálně schopen peníze splatit, a v praxi k tomu využívají i úvěrové registry. Zmizely tak praktiky dřívějších predátorských společností, které půjčovaly bezhlavě všem s cílem profitovat na vysokých smluvních pokutách a exekucích.
Matematika za tisícovými sazbami RPSN u mikropůjček
Důvodem, proč u krátkodobých úvěrů svítí RPSN ve výši 3 000 % nebo i více, přestože úvěr nabízí zcela legitimní společnost s licencí od ČNB, je samotný matematický vzorec pro výpočet tohoto ukazatele. Klíčovým slovem ve zkratce RPSN je totiž slovo „Roční“. Celý vzorec je koncipován tak, aby anualizoval náklady úvěru, to znamená, aby je přepočítal na období jednoho celého roku.
Představte si konkrétní modelový příklad. Člověk si potřebuje půjčit 5 000 Kč na 14 dní do nejbližší výplaty, aby zaplatil urgentní složenku nebo opravu pračky. Společnost mu peníze obratem pošle, ale účtuje si za to poplatek například 1 000 Kč. Spotřebitel tedy po 14 dnech vrátí dohromady 6 000 Kč. Z pohledu absolutní částky přeplatil jeden tisíc korun, což může vnímat jako adekvátní cenu za rychlost a dostupnost služby. Pokud se však tyto náklady matematicky přepočtou tak, jako by tento úvěr klient čerpal opakovaně po celý rok, vyšplhá se RPSN do astronomických výšin – v tomto příkladu přes 11 000 %.
Rozdíl mezi nominální úrokovou sazbou a poplatkem
Většina poskytovatelů mikropůjček vůbec nepracuje s klasickou nominální úrokovou sazbou. Kdyby měly společnosti účtovat klasický úrok, například 10 % p.a. z částky 5 000 Kč za 14 dní, vydělaly by na transakci ani ne dvacet korun. To by nepokrylo ani zlomek nákladů spojených s administrativou, marketingem, rizikem nesplácení a technologickým chodem automatizovaných systémů.
Proto si účtují paušální poplatky, které jsou v poměru k půjčované jistině poměrně vysoké. Když se fixní poplatek 1 000 Kč uplatní na velmi nízkou jistinu (5 000 Kč) a navíc na extrémně krátkou dobu splatnosti (14 dní), algoritmus pro výpočet RPSN vyprodukuje hodnotu, která se naprosto vymyká běžným bankovním měřítkům. U krátkodobých mikropůjček tak samotný údaj RPSN poněkud ztrácí svou primární vypovídací hodnotu a pro klienta je mnohem důležitější sledovat položku „celková částka splatná spotřebitelem“, kde jasně vidí konkrétní částku v korunách, kterou reálně zaplatí navíc.
Skryté hrozby, sankce a prodlužování splatnosti
Skutečným rizikem mikropůjček tak nakonec většinou není ono hrozivě vypadající RPSN na začátku, ale to, co se stane, když klient nedokáže dluh včas vrátit. Jelikož jsou tyto půjčky určeny často lidem s napjatým rodinným rozpočtem, stává se, že peníze v termínu chybí. Poskytovatelé v takovém případě nabízejí takzvané prodloužení (rolování) úvěru. Za poplatek například 1 000 Kč vám posunou splatnost o dalších 14 nebo 30 dní.
Pokud tento proces člověk zopakuje několikrát za sebou, dostává se do klasické dluhové pasti. Půjčku de facto nesplácí, platí pouze neustálé poplatky za oddálení splatnosti, a dlužná částka zůstává stejná. Zákon o spotřebitelském úvěru naštěstí dnes omezuje maximální výši sankcí a smluvních pokut za prodlení. Souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
Kdy dává smysl o takové půjčce uvažovat
I přes svou kontroverzní pověst mají tyto finanční produkty na trhu své opodstatněné místo. Jsou řešením pro velmi specifické a ojedinělé situace. Pokud je klient v dobré finanční kondici, obvykle nemá hluboko do kapsy, ale stala se mu jednorázová havarijní událost, na jejíž řešení právě teď chybí hotovost na účtu. V momentě, kdy si je stoprocentně jistý, že z nejbližší výplaty, která dorazí za pár dní, dluh bez potíží vyrovná, může být zaplacení poplatku v řádu stokorun menším zlem, než by byly následky nezaplacených účtů (například odpojení elektřiny). Vždy je ale dobré prověřit, zda společnost disponuje platnou licencí od ČNB a zda si klient je plně vědom toho, kolik korun – nikoliv procent – za peníze zaplatí.
Napsat komentář