Rubrika: Půjčky

Ztráta zaměstnání, dlouhodobá nemoc, rozvod nebo nečekané snížení pravidelných příjmů domácnosti. To jsou nejčastější příčiny, které mohou ze dne na den narušit jinak stabilní rodinný rozpočet a vést k tomu, že najednou nezbývají prostředky na pravidelné splátky hypotéky či spotřebitelských úvěrů. V podobné krizové situaci se ročně ocitnou tisíce Čechů. Mnozí z nich v panice začnou jednat zkratkovitě, přestanou vybírat poštu, ignorují telefonáty od banky nebo zkoušejí dluhy vytloukat dalšími nevýhodnými půjčkami. K řešení finanční tísně je ale zapotřebí přistoupit aktivně a racionálně od prvního okamžiku, kdy problém nastane.

Prvním krokem je vždy včasná komunikace s věřitelem

Nejzásadnější a zároveň nejtěžší krok spočívá v přiznání problému. Banky ani nebankovní instituce nemají na začátku žádný zájem hnát celou věc k soudu nebo předávat případ exekutorovi. Vymáhání dluhů je pro ně nákladné a časově náročné. Jejich cílem je, aby jim klient peníze vrátil, byť to třeba potrvá déle, než bylo původně sjednáno v úvěrové smlouvě.

Jakmile víte, že nadcházející splátku z vážných důvodů nedokážete uhradit, kontaktujte zákaznickou linku nebo navštivte pobočku vaší úvěrové instituce. Situaci otevřeně popište a předložte návrh řešení. Čím dříve se ozvete – ideálně ještě před samotným datem splatnosti, tím vstřícnější bude postoj bankovních úředníků. Budou vnímat, že před problémem neutíkáte a máte snahu ho seriózně řešit.

Registry dlužníků: BRKI, NRKI a SOLUS

Pokud klient přestane splácet a s institucí nekomunikuje, velmi rychle se to promítne do jeho negativní úvěrové historie. V České republice funguje několik významných registrů, do kterých se zaznamenává platební morálka občanů. Jde především o Bankovní registr klientských informací (BRKI), Nebankovní registr klientských informací (NRKI) a zájmové sdružení právnických osob SOLUS.

Záznam o prodlení se splátkami se v těchto registrech objeví velmi rychle a zůstává tam uchován i několik let po úplném dorovnání dluhu. Každý negativní zápis znamená obrovskou komplikaci do budoucna. Výrazně vám sníží bonitu, a pokud v budoucnu budete potřebovat financovat vlastní bydlení hypotékou nebo koupit auto na leasing, dveře solidních institucí zůstanou s největší pravděpodobností zavřené.

Možnosti úpravy dluhu: Odklad splátek a restrukturalizace

Pokud s věřitelem jednáte aktivně, můžete se pokusit dohodnout na dočasných úpravách splátkového kalendáře. Jednou z variant je žádost o dočasný odklad splátek jistiny. V takovém případě po dobu několika měsíců hradíte pouze úroky, čímž se měsíční zátěž rozpočtu výrazně sníží a získáte čas například na nalezení nového pracovního uplatnění. Odklad by však neměl být zaměňován za celkové prominutí dluhu, povinnost vrátit jistinu se pouze posune v čase a celková splatnost úvěru se prodlouží.

Dalším řešením je restrukturalizace dluhu. Ta spočívá v prodloužení celkové doby splatnosti úvěru, díky čemuž se měsíční splátka trvale sníží na úroveň, kterou je vaše domácnost aktuálně schopna unést. Je však nutné počítat s tím, že kvůli delšímu časovému úseku, po který budete mít peníze zapůjčeny, zaplatíte bance ve finále na úrocích více.

Konsolidace úvěrů jako preventivní záchranná brzda

Pokud máte více menších úvěrů, kreditních karet či kontokorentů a cítíte, že začínáte ztrácet kontrolu nad jejich splácením, může pomoci sloučení dluhů neboli konsolidace. Namísto několika různých splátek do několika různých institucí, u kterých platíte různé sazby a administrativní poplatky, získáte jeden nový úvěr, kterým se ty stávající plně uhradí. Tento krok dokáže významně snížit celkovou měsíční zátěž. Konsolidaci je však třeba začít řešit v momentě, kdy jste ještě neupadli do prodlení a nemáte negativní záznamy v BRKI, NRKI či v registru SOLUS.

Kdy zvážit pomoc odborníků a dluhových poraden

V situaci, kdy máte pocit, že se vám dluhy vymkly z rukou a komunikace s věřiteli selhává nebo se už hromadí upomínky, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. V České republice existuje síť bezplatných a nezávislých organizací, které pomáhají lidem ve finanční tísni. K těm nejznámějším patří Poradna při finanční tísni nebo nejrůznější charitativní organizace provozující občanské poradny. Odborníci vám zde pomohou zmapovat všechny dluhy, sestavit krizový rozpočet a mohou v zastoupení pomoci při vyjednávání s věřiteli nebo exekutory.

Insolvence neboli oddlužení jako krajní řešení

Pokud je už dluhová zátěž natolik vysoká, že z příjmů domácnosti prokazatelně není možné dluhy uhradit, přichází na řadu proces oddlužení, známý spíše jako osobní bankrot. Celý proces se řídí insolvenčním zákonem a rozhoduje o něm výhradně soud. Není to snadná cesta. Znamená to, že po dobu několika let (dle aktuální zákonné úpravy) budete žít pouze z nezabavitelného minima a veškeré příjmy nad tuto hranici půjdou na úhradu dluhů prostřednictvím insolvenčního správce. Pokud však dlužník tímto náročným obdobím úspěšně projde a plní všechny podmínky soudu, je na konci od zbytku svých dluhů osvobozen a může začít finanční život od nuly. Je to drastický, ale z dlouhodobého hlediska efektivní krok, jak uniknout nekonečné dluhové pasti a opakovaným exekucím.

Český trh se spotřebitelskými úvěry je velmi rozmanitý a vedle tradičních bankovních půjček na statisícové částky s dobou splatnosti v řádu let zde existuje velmi specifický segment takzvaných mikropůjček. Často se označují také jako „půjčky do výplaty“, bleskové půjčky nebo finské půjčky. Jedná se zpravidla o nebankovní úvěry na nízké částky, pohybující se od pár stovek korun do zhruba 15 nebo 20 tisíc korun, se splatností v řádu dnů nebo několika málo týdnů. Když se však běžný spotřebitel podívá na povinně uváděné parametry takové půjčky, nezřídka se zděsí. Zkratka RPSN u nich totiž běžně nabývá hodnot v tisících, někdy i desetitisících procent. Co to přesně znamená a je taková půjčka vůbec legální?

Co je to vlastně RPSN a k čemu slouží

Pro pochopení celé situace je nejprve nutné si vysvětlit, co znamená samotná zkratka RPSN. Jde o Roční procentní sazbu nákladů, což je zjednodušeně řečeno ukazatel, který spotřebiteli umožňuje objektivně porovnat výhodnost či nevýhodnost jednotlivých úvěrových nabídek na trhu. Zatímco úroková sazba udává pouze cenu za vypůjčení samotných peněz, do RPSN jsou zahrnuty i veškeré další náklady spojené s úvěrem.

Mezi tyto náklady patří například jednorázové poplatky za schválení a vyřízení žádosti o půjčku, poplatky za vedení úvěrového účtu, pojištění schopnosti splácet (pokud je jeho uzavření pro získání půjčky povinné) a další administrativní náklady. Podle Zákona o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) musí každý poskytovatel úvěru, ať už jde o tradiční banku nebo nebankovní společnost regulovanou Českou národní bankou (ČNB), tento údaj klientovi sdělit ještě před samotným podpisem smlouvy.

Zákon o spotřebitelském úvěru a regulace ČNB

Česká legislativa v posledních letech prošla výraznými změnami s cílem maximálně ochránit spotřebitele. Každý subjekt, který chce v České republice legálně poskytovat mikropůjčky, musí získat poměrně náročnou licenci od ČNB pro činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon stanovuje přísná pravidla pro prověřování úvěruschopnosti (bonity) klientů. Poskytovatelé musí zjišťovat, zda klient bude reálně schopen peníze splatit, a v praxi k tomu využívají i úvěrové registry. Zmizely tak praktiky dřívějších predátorských společností, které půjčovaly bezhlavě všem s cílem profitovat na vysokých smluvních pokutách a exekucích.

Matematika za tisícovými sazbami RPSN u mikropůjček

Důvodem, proč u krátkodobých úvěrů svítí RPSN ve výši 3 000 % nebo i více, přestože úvěr nabízí zcela legitimní společnost s licencí od ČNB, je samotný matematický vzorec pro výpočet tohoto ukazatele. Klíčovým slovem ve zkratce RPSN je totiž slovo „Roční“. Celý vzorec je koncipován tak, aby anualizoval náklady úvěru, to znamená, aby je přepočítal na období jednoho celého roku.

Představte si konkrétní modelový příklad. Člověk si potřebuje půjčit 5 000 Kč na 14 dní do nejbližší výplaty, aby zaplatil urgentní složenku nebo opravu pračky. Společnost mu peníze obratem pošle, ale účtuje si za to poplatek například 1 000 Kč. Spotřebitel tedy po 14 dnech vrátí dohromady 6 000 Kč. Z pohledu absolutní částky přeplatil jeden tisíc korun, což může vnímat jako adekvátní cenu za rychlost a dostupnost služby. Pokud se však tyto náklady matematicky přepočtou tak, jako by tento úvěr klient čerpal opakovaně po celý rok, vyšplhá se RPSN do astronomických výšin – v tomto příkladu přes 11 000 %.

Rozdíl mezi nominální úrokovou sazbou a poplatkem

Většina poskytovatelů mikropůjček vůbec nepracuje s klasickou nominální úrokovou sazbou. Kdyby měly společnosti účtovat klasický úrok, například 10 % p.a. z částky 5 000 Kč za 14 dní, vydělaly by na transakci ani ne dvacet korun. To by nepokrylo ani zlomek nákladů spojených s administrativou, marketingem, rizikem nesplácení a technologickým chodem automatizovaných systémů.

Proto si účtují paušální poplatky, které jsou v poměru k půjčované jistině poměrně vysoké. Když se fixní poplatek 1 000 Kč uplatní na velmi nízkou jistinu (5 000 Kč) a navíc na extrémně krátkou dobu splatnosti (14 dní), algoritmus pro výpočet RPSN vyprodukuje hodnotu, která se naprosto vymyká běžným bankovním měřítkům. U krátkodobých mikropůjček tak samotný údaj RPSN poněkud ztrácí svou primární vypovídací hodnotu a pro klienta je mnohem důležitější sledovat položku „celková částka splatná spotřebitelem“, kde jasně vidí konkrétní částku v korunách, kterou reálně zaplatí navíc.

Skryté hrozby, sankce a prodlužování splatnosti

Skutečným rizikem mikropůjček tak nakonec většinou není ono hrozivě vypadající RPSN na začátku, ale to, co se stane, když klient nedokáže dluh včas vrátit. Jelikož jsou tyto půjčky určeny často lidem s napjatým rodinným rozpočtem, stává se, že peníze v termínu chybí. Poskytovatelé v takovém případě nabízejí takzvané prodloužení (rolování) úvěru. Za poplatek například 1 000 Kč vám posunou splatnost o dalších 14 nebo 30 dní.

Pokud tento proces člověk zopakuje několikrát za sebou, dostává se do klasické dluhové pasti. Půjčku de facto nesplácí, platí pouze neustálé poplatky za oddálení splatnosti, a dlužná částka zůstává stejná. Zákon o spotřebitelském úvěru naštěstí dnes omezuje maximální výši sankcí a smluvních pokut za prodlení. Souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

Kdy dává smysl o takové půjčce uvažovat

I přes svou kontroverzní pověst mají tyto finanční produkty na trhu své opodstatněné místo. Jsou řešením pro velmi specifické a ojedinělé situace. Pokud je klient v dobré finanční kondici, obvykle nemá hluboko do kapsy, ale stala se mu jednorázová havarijní událost, na jejíž řešení právě teď chybí hotovost na účtu. V momentě, kdy si je stoprocentně jistý, že z nejbližší výplaty, která dorazí za pár dní, dluh bez potíží vyrovná, může být zaplacení poplatku v řádu stokorun menším zlem, než by byly následky nezaplacených účtů (například odpojení elektřiny). Vždy je ale dobré prověřit, zda společnost disponuje platnou licencí od ČNB a zda si klient je plně vědom toho, kolik korun – nikoliv procent – za peníze zaplatí.

Když se člověk ocitne ve finanční nouzi nebo naopak narazí na zajímavou investiční příležitost a potřebuje rychle sehnat hotovost, často jsou první volbou rodinní příslušníci či dobří přátelé. Půjčky v kruhu blízkých jsou oblíbené především díky nulové byrokracii, absenci složitého ověřování bonity v registrech dlužníků a faktu, že úrokové sazby bývají buď nulové, nebo velmi symbolické. Přestože na počátku panuje mezi oběma stranami maximální důvěra a dobré úmysly, realita může přinést neočekávané komplikace. V takové chvíli se jasně ukazuje, proč je i v rámci rodiny zcela nezbytné uzavřít písemnou smlouvu o zápůjčce a předem si definovat jasná pravidla hry.

Důvěra je dobrá, ale kontrola a smlouva jsou jistota

Hlavním argumentem mnoha lidí proti sepisování formálních smluv s příbuznými je pocit, že papírování vyjadřuje nedůvěru. Může se zdát nevhodné chtít po vlastním bratrovi nebo dlouholetém příteli podpis na dokument plný právnických formulací. Praxe českých soudů a advokátních kanceláří ovšem hovoří jasně. Velké množství nenávratně zničených rodinných vztahů a dlouholetých přátelství má svůj původ právě v penězích a nejasných podmínkách jejich vracení.

Bez písemné smlouvy totiž chybí jednoznačný důkaz o tom, jaká částka byla zapůjčena, na jak dlouho a za jakých podmínek. Vzpomínky obou stran se mohou po několika měsících či letech začít rozcházet. Dlužník si může například myslet, že šlo o dar, případně že peníze může vrátit „až bude mít“. Věřitel naopak může nabýt dojmu, že splatnost už dávno nastala. Právě těmto nechtěným komunikačním šumům zabrání jednoduchý písemný dokument, který vnese do celé transakce jasno a klid na obě strany.

Náležitosti smlouvy o zápůjčce podle občanského zákoníku

V českém právním řádu nahradil pojem „půjčka“ termín „zápůjčka“, který je definován v zákoně č. 89/2012 Sb., novém občanském zákoníku (NOZ). Smlouva o zápůjčce nemusí být ze zákona povinně písemná – platí i ústní dohoda, pokud věřitel dlužníkovi peníze skutečně předá. Její prokazování u případného soudu by však bylo nesmírně obtížné. Písemná forma je tak z praktického hlediska jedinou správnou volbou.

Aby byla smlouva platná a vymahatelná, měla by obsahovat několik základních náležitostí. Především musí být jasně identifikovány obě smluvní strany, tedy věřitel a vydlužitel (dlužník). Nezbytné je uvést jméno, příjmení, datum narození či rodné číslo a adresu trvalého bydliště. Dále musí být přesně specifikován předmět zápůjčky, v tomto případě přesná finanční částka, a to nejlépe jak číselně, tak slovy, aby se předešlo přepisům či dodatečnému falšování.

Nesmí chybět ustanovení o tom, jak a kdy budou peníze předány – zda v hotovosti při podpisu, nebo bezhotovostním převodem na konkrétní bankovní účet. Nejdůležitější částí je pak ujednání o tom, jakým způsobem a dokdy mají být peníze vráceny. Může jít o jednorázové vrácení k určitému datu, nebo o kalendář pravidelných měsíčních splátek. Celou smlouvu pak obě strany na závěr opatří datem a vlastnoručními podpisy. Pro vyšší jistotu je doporučováno podpisy úředně ověřit například na Czech POINTu.

Řešení úroků a případných sankcí za zpoždění

Pokud si peníze půjčujete v rodině, velmi často jde o bezúročnou zápůjčku. To ovšem neznamená, že ve smlouvě nemůže být sjednán úrok. Strany se mohou dohodnout na jakékoliv výši úroku, která se nebude vymykat dobrým mravům a nepůjde o lichvu. Pokud je úrok sjednán, měl by být ve smlouvě vyjádřen jasnou sazbou (např. 3 % p.a. – ročně).

Kromě řádného úroku je rozumné pamatovat i na situaci, kdy dlužník přestane plnit své povinnosti. Pro tento případ občanský zákoník počítá s takzvanými úroky z prodlení. Ty mohou být ve smlouvě pevně sjednány, nebo se, pokud sjednány nejsou, použije zákonná výše úroku z prodlení, která je navázána na repo sazbu České národní banky (ČNB). Ačkoliv se jedná o transakci mezi blízkými, možnost sankce působí preventivně a motivuje dlužníka k dodržování termínů.

Daňové dopady: Pozor na rozdíl mezi zápůjčkou a darem

Dalším velmi častým důvodem pro sepsání formální smlouvy o zápůjčce je prokazování původu peněz před orgány finanční správy. Pokud vám na účtu najednou přistane několik stovek tisíc korun nebo dokonce miliony od rodičů, může se o tuto transakci začít zajímat banka v rámci opatření proti praní špinavých peněz nebo přímo finanční úřad.

Existuje zásadní rozdíl mezi darem a zápůjčkou. Zatímco dary v linii přímé (mezi rodiči a dětmi, prarodiči) a vedlejší (sourozenci, strýcové) jsou od daně z příjmů osvobozeny, u vzdálenějších příbuzných či přátel by se z přijatého daru mohla odvádět 15% daň. Pokud jde o zápůjčku, nepředstavuje poskytnutá jistina pro dlužníka zdanitelný příjem, protože ji musí vrátit. Právě platná a datovaná smlouva o zápůjčce je při případné kontrole z finančního úřadu hlavním důkazem, že nešlo o nezdaněný dar, ale o půjčku, kterou řádně splácíte.

Zajištění úvěru a co dělat při nesplácení

U zápůjček vyšších částek je vhodné zvážit také dodatečné zajištění, které věřitele chrání pro případ, že se dlužník dostane do větších problémů a začne čelit exekucím nebo insolvenci. V rodinných poměrech se nejčastěji využívá ručení třetí osoby (například partnera dlužníka) nebo uznání dluhu s doložkou přímé vykonatelnosti u notáře.

Pokud dlužník z řad přátel nebo rodiny přestane splácet, je vždy lepším řešením zkusit nejprve klidnou dohodu, úpravu splátkového kalendáře nebo prodloužení splatnosti dodatkem ke smlouvě. Nicméně pokud se komunikace zadrhne a dohoda není možná, představuje právě pečlivě sepsaná smlouva jediný instrument, jak se věřitel může úspěšně domáhat svých peněz soudní cestou. Bez ní je podání žaloby nebo vydání elektronického platebního rozkazu v podstatě předem ztracený boj. I mezi nejbližšími tedy platí známé rčení o tom, že pořádek dělá přátele.

Zaměstnanecké benefity nabývají v České republice mnoha podob, přičemž vedle klasických stravenek či příspěvků na penzijní připojištění se firmy stále častěji uchylují k nabídce finančních produktů. Jedním z těch velmi zajímavých a oboustranně výhodných nástrojů je zaměstnanecká půjčka. Ta představuje pro pracovníka způsob, jak získat finanční prostředky za lepších podmínek, než jaké by mu poskytla běžná komerční banka, a pro zaměstnavatele je to efektivní nástroj k budování loajality. V následujícím textu se podrobně podíváme na to, jaká pravidla pro tyto úvěry platí a na co si dát pozor z hlediska zákona o daních z příjmů.

Základní principy a právní zakotvení

Základním předpokladem pro poskytnutí zaměstnanecké půjčky je existence pracovněprávního vztahu. Poskytovatelem je v tomto případě zaměstnavatel a příjemcem jeho zaměstnanec. Tyto finanční výpomoci mohou být sjednány jako bezúročné, nebo úročené, ovšem s úrokem, který je zpravidla výrazně nižší než tržní průměr. Z hlediska českého práva jde primárně o smlouvu o zápůjčce, která se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Aby vše proběhlo hladce, měla by být smlouva vždy uzavřena písemně, s jasně stanovenými podmínkami, termíny splatnosti a výší jednotlivých splátek.

Je důležité si uvědomit, že poskytnutí půjčky není pro zaměstnavatele povinností. Jde o volitelný benefit, který bývá často upraven ve vnitřních směrnicích firmy nebo v kolektivní smlouvě. Některé společnosti podmiňují poskytnutí tohoto úvěru určitou dobou trvání pracovního poměru, bezúhonností zaměstnance na pracovišti nebo účelem, na který mají být peníze využity. Často se tak setkáváme s půjčkami účelově vázanými na řešení bytové situace, překlenutí tíživé finanční situace rodiny nebo na mimořádnou zdravotní péči. Vždy však platí, že podmínky by měly být pro všechny zaměstnance v obdobném postavení stejné, aby nedocházelo k diskriminaci na pracovišti.

Daňové dopady a zákonné limity pro zaměstnance

Oblast zdanění zaměstnaneckých půjček je v České republice regulována Zákonem o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.). Klíčovým parametrem, který určuje, zda a jak se bude benefit zdaňovat, je výše jistiny a sjednaný úrok. Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci bezúročnou půjčku, vzniká zaměstnanci takzvaný majetkový prospěch, který spočívá v ušetřených úrocích. Tento prospěch by se za normálních okolností musel zdanit jako příjem ze závislé činnosti a odvedlo by se z něj sociální a zdravotní pojištění.

Zákon však pamatuje na osvobození od daně u těchto nepeněžních příjmů, a to až do zákonem stanoveného limitu. Majetkový prospěch v podobě ušetřených úroků z bezúročných zápůjček je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen, pokud úhrn jistiny (tedy celková zapůjčená částka) od téhož zaměstnavatele nepřesáhne částku 300 000 Kč. Pokud si tedy zaměstnanec půjčí například 250 000 Kč bez úroku, ušetřený úrok se mu vůbec nezdaňuje a hrubá mzda se mu nijak nenavyšuje. Toto pravidlo platí i pro více souběžných půjček, pokud jejich celkový součet nepřekročí zmíněný limit.

Co se stane při překročení limitu 300 000 Kč?

Pokud součet jistin od jednoho zaměstnavatele přesáhne hranici 300 000 Kč, situace se pro zaměstnance zásadně mění. Od daně z příjmů je osvobozen pouze majetkový prospěch z částky do tohoto limitu. Z částky převyšující třistatisícový limit je nutné každý měsíc spočítat obvyklý úrok. Obvyklým úrokem se rozumí takový úrok, který by zaměstnanec za obdobný spotřebitelský úvěr zaplatil na finančním trhu v době sjednání zápůjčky. K určení této sazby často slouží statistiky České národní banky (ČNB).

Rozdíl mezi obvyklým úrokem a úrokem skutečně sjednaným se pak stává zdanitelným nepeněžním příjmem zaměstnance. V praxi to znamená, že mzdová účetní musí každý měsíc složitě počítat poměrnou část ušetřeného úroku z částky nad 300 000 Kč, tu fiktivně přidat k hrubé mzdě zaměstnance a z této navýšené částky odvést jak daň z příjmů, tak i sociální a zdravotní pojištění. Právě vysoká administrativní náročnost tohoto postupu je hlavním důvodem, proč mnoho tuzemských zaměstnavatelů striktně omezuje maximální výši zaměstnaneckých půjček právě hranicí 300 000 Kč.

Povinnosti a daňové aspekty pro zaměstnavatele

Pro samotnou firmu je také velmi klíčové, jak se na poskytnutou zápůjčku dívá z hlediska svých vlastních daní. Poskytnutá jistina, tedy peníze odeslané na účet zaměstnance, sama o sobě logicky není daňově uznatelným nákladem. Stejně tak její splácení nepředstavuje zdanitelný výnos, jelikož se jedná pouze o pohyb cizích zdrojů nebo volných prostředků. Pokud je však půjčka sjednána jako úročená (třeba i minimálním úrokem 1 %), jsou přijaté úroky od zaměstnance standardním zdanitelným výnosem firmy.

Složitější situace by mohla nastat v případě, kdy by zaměstnavatel na financování těchto zaměstnaneckých půjček sám čerpal komerční úvěr a platil z něj úroky bance. Podle českých daňových předpisů si totiž firma nemůže daňově uplatnit úroky z úvěrů, které použila na poskytnutí bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než jaký sama za bankovní financování platí. Finanční správa na tento aspekt při kontrolách bedlivě dohlíží, a proto společnosti poskytují tyto benefity převážně ze svých vlastních, volných finančních prostředků (nerozděleného zisku z minulých let).

Rizika a úskalí z pohledu obou stran

I přes nesporné výhody nese poskytnutí úvěru vlastním pracovníkům určitá úskalí. Pro zaměstnavatele představuje největší riziko nesplácení. Pokud se zaměstnanec dostane do vážných finančních potíží, přestane dluh platit, nebo dokonce nastoupí do oddlužení (insolvence), stává se firma standardním věřitelem. Své pohledávky pak musí vymáhat běžnou právní cestou, podávat přihlášky do insolvenčního řízení a riskovat, že se jí vrátí pouze zlomek zapůjčených prostředků.

Dalším rizikovým scénářem je ukončení pracovního poměru dříve, než je celá částka řádně splacena. Běžnou praxí je, že se ve smlouvě o zápůjčce sjednává takzvaná doložka splatnosti pro případ ukončení pracovního poměru. To znamená, že pokud dá zaměstnanec výpověď, celý zbývající dluh se může stát okamžitě splatným ke dni skončení zaměstnání. To může pracovníka uvrhnout do tíživé situace, jelikož musí narychlo shánět peníze jinde, často za mnohem méně výhodných tržních podmínek u komerčních institucí.

Zajištění prostřednictvím srážek ze mzdy

Aby firmy minimalizovaly zmíněná rizika a zjednodušily administrativu, často podmiňují poskytnutí peněz tím, že zaměstnanec podepíše dohodu o srážkách ze mzdy. Tento institut je plně upraven v českém zákoníku práce. Zaměstnavatel si tak zajistí, že dohodnuté splátky budou pravidelně a bez prodlení strhávány přímo z čisté mzdy ještě předtím, než je zbytek výplaty odeslán na bankovní účet pracovníka.

I při realizaci dobrovolných srážek ze mzdy je však nutné striktně dodržovat zákonem stanovené nezabavitelné minimum. Zaměstnanci musí vždy zbýt prostředky nutné k zajištění základních životních potřeb. V žádném případě nelze čistou mzdu strhnout celou. Mzdová účtárna proto musí hlídat aktuální parametry pro výpočet nezabavitelné částky, které se v České republice obvykle mění na začátku každého kalendářního roku.

Pro koho se zaměstnanecká zápůjčka skutečně vyplatí?

Závěrem lze říci, že pokud má zaměstnanec možnost tento benefit čerpat a potřebuje řešit například vybavení domácnosti či rekonstrukci bytu, jedná se o jedno z nejlepších finančních řešení na trhu. Vyhne se složitému prokazování bonity u komerčních bank, nemusí platit poplatky za sjednání a získává peníze v mnoha případech zcela bez navýšení. Pro firmu pak tento nástroj funguje jako skvělý stabilizační prvek. Správně nastavená smlouva a dodržení daňových limitů jsou však klíčové k tomu, aby benefit plnil svůj účel a nestal se naopak noční můrou pro personální a mzdové oddělení.

Když dva lidé vstoupí do manželství, propojí se nejen jejich životní cesty, ale zásadním způsobem i jejich finance. S uzavřením sňatku automaticky vzniká specifický majetkový režim, který může v budoucnu přinést jak velkou oporu při budování rodinného zázemí, tak i řadu velmi nepříjemných komplikací v případě, že dojde na dluhy a neuvážené braní spotřebitelských úvěrů. Vzít si půjčku během trvání manželství proto není jen záležitostí jednoho z partnerů, ale velmi často i toho druhého. Než cokoliv podepíšete, je naprosto klíčové rozumět tomu, jak funguje český právní řád a co to pro vás znamená.

Co je to Společné jmění manželů (SJM) a jak funguje

V České republice platí, že dnem uzavření manželství vzniká takzvané Společné jmění manželů (SJM). Tento institut upravuje zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. Do společného jmění od toho okamžiku nespadají jen nově nabyté byty, automobily či výdělky ze zaměstnání obou partnerů, ale bohužel také veškeré dluhy a závazky, které během trvání manželství vzniknou. Výjimku tvoří pouze specifické situace, jako jsou dluhy vzniklé z majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, nebo dluhy, které jeden z manželů převzal ještě před sňatkem.

Základním pravidlem, na které spoléhají banky i nebankovní společnosti, je takzvaná solidární odpovědnost. Pokud dojde k uzavření smlouvy o úvěru k financování běžných potřeb rodiny, odpovídají za splacení tohoto závazku společně a nerozdílně oba manželé. Znamená to, že z pohledu věřitele tvoříte jednu entitu. Pokud dojde k problémům se splácením, může se banka obrátit s požadavkem na úhradu celé částky na kteréhokoliv z vás, bez ohledu na to, kdo zrovna vydělává víc nebo čí jméno figuruje primárně na smlouvě.

Co se stane, když si jeden z manželů vezme úvěr tajně?

Mnoho lidí žije v mylné představě, že pokud o půjčce druhého z manželů nevěděli a na smlouvě chybí jejich podpis, dluh se jich nijak netýká. Nový občanský zákoník sice posílil ochranu toho z manželů, který byl o dluzích neinformován, situace ale stále není jednoduchá. Záleží především na tom, o jak velký úvěr se jedná a zda peníze sloužily k uspokojování běžných potřeb rodiny.

Pokud si manžel či manželka sjedná menší půjčku úměrnou majetkovým poměrům rodiny a peníze využije například na zaplacení společných složenek, nákup vybavení bytu či letní dovolené, pohlíží se na tento závazek obvykle tak, jako by byl uzavřen souhlasně, a závazek spadá do SJM. Pokud by si však jeden z partnerů vzal tajně bez vědomí druhého úvěr ve výši statisíců korun například na investice, riskantní podnikání či úhradu dluhů z hazardu, přesahuje to rámec běžného hospodaření. Druhý manžel se může v takové situaci bránit a namítnout u věřitele neplatnost takového ujednání, respektive vyjádřit nesouhlas. V takovém případě pak exekutor může postihnout společný majetek jen do výše podílu dlužníka, což chrání podstatnou část prostředků druhého manžela. Jednat se ale musí velmi rychle po zjištění situace.

Zúžení SJM formou notářského zápisu

Pokud jeden z partnerů například podniká, má specifické finanční potřeby, nebo se manželé zkrátka chtějí vyhnout solidární odpovědnosti za budoucí závazky, český právní řád nabízí elegantní řešení. Tím je změna majetkového režimu, konkrétně zúžení Společného jmění manželů, nebo dokonce režim oddělených jmění.

Tyto úpravy nelze sepsat jen tak doma na koleni, vždy musí mít formu notářského zápisu. Smlouva uzavřená u notáře jasně definuje, co bude komu v budoucnu patřit a že každý nabývá další majetek a úvěry výhradně sám za sebe. Aby však byla tato úprava účinná i vůči třetím stranám, jako jsou banky a úvěrové společnosti, musí být notářský zápis zapsán do veřejného Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Před poskytnutím půjčky si pak banka tuto skutečnost ověří a požaduje zajištění splácení pouze po tom z manželů, který o úvěr žádá.

Rozvod, hypotéky a majetkové vypořádání dluhů

Společné úvěry a především hypotéky na rodinné bydlení se stávají obrovským tématem v okamžiku, kdy dojde k rozpadu vztahu. Rozvodem sice zaniká manželství, ale společné dluhy vůči bance nezmizí a automaticky se ani nerozdělí. Pro banku zůstávají i po rozvodu oba bývalí partneři solidárními dlužníky, dokud nedojde k vyřešení majetkového vypořádání a případně k dohodě s věřitelem o takzvaném vyvázání jednoho z dlužníků.

V praxi to znamená, že se exmanželé musí dohodnout, kdo si ponechá úvěrem financovanou nemovitost nebo movitou věc a kdo bude dále úvěr splácet. Druhý z partnerů pak musí požádat banku o vyvázání ze závazku. Banka to však povoluje výhradně tehdy, pokud má zbývající dlužník dostatečnou bonitu, aby celý úvěr dokázal unést z jednoho platu. V opačném případě může banka žádost zamítnout, což oba bývalé partnery i po rozvodu zanechá svázané společným dluhem. Vždy je tedy lepší myslet na zadní vrátka a mít o financích rodiny naprostý přehled ještě předtím, než padne první podpis na úvěrovou smlouvu.