Když se člověk ocitne ve finanční nouzi nebo naopak narazí na zajímavou investiční příležitost a potřebuje rychle sehnat hotovost, často jsou první volbou rodinní příslušníci či dobří přátelé. Půjčky v kruhu blízkých jsou oblíbené především díky nulové byrokracii, absenci složitého ověřování bonity v registrech dlužníků a faktu, že úrokové sazby bývají buď nulové, nebo velmi symbolické. Přestože na počátku panuje mezi oběma stranami maximální důvěra a dobré úmysly, realita může přinést neočekávané komplikace. V takové chvíli se jasně ukazuje, proč je i v rámci rodiny zcela nezbytné uzavřít písemnou smlouvu o zápůjčce a předem si definovat jasná pravidla hry.
Důvěra je dobrá, ale kontrola a smlouva jsou jistota
Hlavním argumentem mnoha lidí proti sepisování formálních smluv s příbuznými je pocit, že papírování vyjadřuje nedůvěru. Může se zdát nevhodné chtít po vlastním bratrovi nebo dlouholetém příteli podpis na dokument plný právnických formulací. Praxe českých soudů a advokátních kanceláří ovšem hovoří jasně. Velké množství nenávratně zničených rodinných vztahů a dlouholetých přátelství má svůj původ právě v penězích a nejasných podmínkách jejich vracení.
Bez písemné smlouvy totiž chybí jednoznačný důkaz o tom, jaká částka byla zapůjčena, na jak dlouho a za jakých podmínek. Vzpomínky obou stran se mohou po několika měsících či letech začít rozcházet. Dlužník si může například myslet, že šlo o dar, případně že peníze může vrátit „až bude mít“. Věřitel naopak může nabýt dojmu, že splatnost už dávno nastala. Právě těmto nechtěným komunikačním šumům zabrání jednoduchý písemný dokument, který vnese do celé transakce jasno a klid na obě strany.
Náležitosti smlouvy o zápůjčce podle občanského zákoníku
V českém právním řádu nahradil pojem „půjčka“ termín „zápůjčka“, který je definován v zákoně č. 89/2012 Sb., novém občanském zákoníku (NOZ). Smlouva o zápůjčce nemusí být ze zákona povinně písemná – platí i ústní dohoda, pokud věřitel dlužníkovi peníze skutečně předá. Její prokazování u případného soudu by však bylo nesmírně obtížné. Písemná forma je tak z praktického hlediska jedinou správnou volbou.
Aby byla smlouva platná a vymahatelná, měla by obsahovat několik základních náležitostí. Především musí být jasně identifikovány obě smluvní strany, tedy věřitel a vydlužitel (dlužník). Nezbytné je uvést jméno, příjmení, datum narození či rodné číslo a adresu trvalého bydliště. Dále musí být přesně specifikován předmět zápůjčky, v tomto případě přesná finanční částka, a to nejlépe jak číselně, tak slovy, aby se předešlo přepisům či dodatečnému falšování.
Nesmí chybět ustanovení o tom, jak a kdy budou peníze předány – zda v hotovosti při podpisu, nebo bezhotovostním převodem na konkrétní bankovní účet. Nejdůležitější částí je pak ujednání o tom, jakým způsobem a dokdy mají být peníze vráceny. Může jít o jednorázové vrácení k určitému datu, nebo o kalendář pravidelných měsíčních splátek. Celou smlouvu pak obě strany na závěr opatří datem a vlastnoručními podpisy. Pro vyšší jistotu je doporučováno podpisy úředně ověřit například na Czech POINTu.
Řešení úroků a případných sankcí za zpoždění
Pokud si peníze půjčujete v rodině, velmi často jde o bezúročnou zápůjčku. To ovšem neznamená, že ve smlouvě nemůže být sjednán úrok. Strany se mohou dohodnout na jakékoliv výši úroku, která se nebude vymykat dobrým mravům a nepůjde o lichvu. Pokud je úrok sjednán, měl by být ve smlouvě vyjádřen jasnou sazbou (např. 3 % p.a. – ročně).
Kromě řádného úroku je rozumné pamatovat i na situaci, kdy dlužník přestane plnit své povinnosti. Pro tento případ občanský zákoník počítá s takzvanými úroky z prodlení. Ty mohou být ve smlouvě pevně sjednány, nebo se, pokud sjednány nejsou, použije zákonná výše úroku z prodlení, která je navázána na repo sazbu České národní banky (ČNB). Ačkoliv se jedná o transakci mezi blízkými, možnost sankce působí preventivně a motivuje dlužníka k dodržování termínů.
Daňové dopady: Pozor na rozdíl mezi zápůjčkou a darem
Dalším velmi častým důvodem pro sepsání formální smlouvy o zápůjčce je prokazování původu peněz před orgány finanční správy. Pokud vám na účtu najednou přistane několik stovek tisíc korun nebo dokonce miliony od rodičů, může se o tuto transakci začít zajímat banka v rámci opatření proti praní špinavých peněz nebo přímo finanční úřad.
Existuje zásadní rozdíl mezi darem a zápůjčkou. Zatímco dary v linii přímé (mezi rodiči a dětmi, prarodiči) a vedlejší (sourozenci, strýcové) jsou od daně z příjmů osvobozeny, u vzdálenějších příbuzných či přátel by se z přijatého daru mohla odvádět 15% daň. Pokud jde o zápůjčku, nepředstavuje poskytnutá jistina pro dlužníka zdanitelný příjem, protože ji musí vrátit. Právě platná a datovaná smlouva o zápůjčce je při případné kontrole z finančního úřadu hlavním důkazem, že nešlo o nezdaněný dar, ale o půjčku, kterou řádně splácíte.
Zajištění úvěru a co dělat při nesplácení
U zápůjček vyšších částek je vhodné zvážit také dodatečné zajištění, které věřitele chrání pro případ, že se dlužník dostane do větších problémů a začne čelit exekucím nebo insolvenci. V rodinných poměrech se nejčastěji využívá ručení třetí osoby (například partnera dlužníka) nebo uznání dluhu s doložkou přímé vykonatelnosti u notáře.
Pokud dlužník z řad přátel nebo rodiny přestane splácet, je vždy lepším řešením zkusit nejprve klidnou dohodu, úpravu splátkového kalendáře nebo prodloužení splatnosti dodatkem ke smlouvě. Nicméně pokud se komunikace zadrhne a dohoda není možná, představuje právě pečlivě sepsaná smlouva jediný instrument, jak se věřitel může úspěšně domáhat svých peněz soudní cestou. Bez ní je podání žaloby nebo vydání elektronického platebního rozkazu v podstatě předem ztracený boj. I mezi nejbližšími tedy platí známé rčení o tom, že pořádek dělá přátele.
Napsat komentář